Jak Skřetík ke štěstí přišel

Havran letěl nad korunami stromů tak vysoko, až se z toho Šmrgulínovi točila hlava. Bál se, že sletí z havraních zad.

"Nesmíš se dívat dolů," poradil mu Niktoš, sedící těsně za ním.

Malý skřítek se v sedě napřímil a uletěla mu ponožka, kterou používal místo čepky. Nemohl tomu nijak zabránit. Nemohl ji zachytit rukou - musel se držet, aby sám neuletěl. Vítr mu začal čechrat vlasy.

Po chvíli divokého letu se v dálce objevil malý palouček, hustě posetý krásně modrými pomněnkami. Mezi nimi se ukrýval starý pařez, kterého zdobily červené muchomůrky. 

Havran dvakrát obletěl palouček, aby našel nejlepší místo na přistání. Šmurgulín bojoval se závratí a nevolností od žaludku. Příšerně se mu točila hlava a chtělo se mu zvracet.

"To už vydržíš!" řekl mu přísně Niktoš.

Šmrgulín mu chtěl říct, že nevydrží, ale nedokázal ze sebe vydat jediné slovo. 

Jakmile havran dosedl na zem, Šmrgulín se skutálel z jeho zad a žuchnul do pomněnek jako pytel brambor.

Niktoš se rozesmál. "Ty jsi mi ale nepovedený dobrodruh! Ale na to, že jsi letěl prvně, ses docela držel ... i když neudržel." 

"To bylo strašné," fňukal Šmrgulín. "Už takhle nikdy cestovat nebudu!"

"Nikdy neříkej nikdy," napomenul ho Niktoš, "Jak myslíš, že se dostaneme zpátky?"

Malý skřetík si utřel nos do rukávu, postavil se začal si oprašovat oblečení.

"Kdo se opovažuje rušit můj klid!" ozvalo se z pomněnek, jimiž si někdo razil cestu k nim. Byl to statný skřítek s vousy dlouhými až do pasu. Přestože měl velmi přísný hlas, jeho oči prozrazovaly, že je laskavý. Byl to Rozumbrada.

Šmrgulín a Niktoš slušně pozdravili.

"Proč rušíte můj klid?" otázal se Rozumbrada.

"My neradi rušíme," ozval se nejistě Šmrgulín, "ale nevíme si rady. Máme velký problém a potřebujeme poradit,"

Rozumbradovi zasvítily oči. "Tak to jste tu správně! Kdybyste mě vyrušili jen tak, pro nic za nic, špatně by se vám vedlo. Co máte za problém? Doufám, že je to velký problém! Jinak vás poženu vidlemi z lesa!"

Šmrgulín hlasitě polkl a hned nato divoce přikyvoval. "Mám velký problém,"

"No, když je to velký problém, tak na to si sedneme," řekl Rozumbrada a pozval je do svého vydlabaného pařezu. Havran čekal před pařezem, a aby se nenudil, přinesl mu Rozumbrada plnou misku tučných červů. 

Rozumbrada měl v pařezu všechno přizpůsobené na svou velikost. Měl tam kuchyňku s kredencem a kamínky, na které postavil konvici s vodou, do niž vsypal usušené okvětní lístky sedmikrásek. Z poličky vzal tři malé hrníčky, postavil je na stoleček a vyzval Šmurgulína s Niktošem, aby se posadili do pohodlných křesílek.

Nikdo nemluvil. Všichni věděli, že příprava čaje je tichý obřad.

Když měl každý svůj hrneček naplněný voňavým čajem, vyzval Rozumbrada Šmrgulína, aby pověděl, proč přišel.

Šmrgulín vyprávěl celý příběh od začátku - o tom jak vypadl z hnízda, jak nechtíc začaroval zebru, jak se zamiloval do Alenky, jak chce odčarovat zebru a začarovat Alenku, aby ho milovala.

Rozumbrada se zasmušil.

"Čarujete špatně," řekl. "Nedivím se, že kouzlo nefunguje,"

"Kde dělám chybu," zajímal se Šmurgulín.

"Chyba je v tom, že si nemůžeš přát dvě věci naráz. Tak vznikne zmatek. Nejdřív si přej jedno, a až se přání splní, teprve potom druhé,"

"Aha!" vykřikl nadšeně Šmrgulín.

Řekl bych, že první přáni je v pořádku, to by se mělo splnit rychle. Ale to druhé přání ... to se splní těžko."

"Proč?" nechápal skřetík.

"Protože když Alenka potká někoho jiného a zamiluje se do něj, zruší se to tvoje kouzlo. Pravá láska vždycky přebije tu nepravou."

"Jak nepravou? Já Alenku opravdu miluji,"

"To ti věřím. Ale miluje ona tebe? Dobrovolně?"

Malý skřetík posmutněl.

"Dobrovolně mě asi nikdy nebude milovat," řekl tiše. Pak zvedl hlavu a tvrdošíjně dodal: "Musím ji očarovat!"

Rozumbrada pokrčil bezmocně rameny. "Kdo chce kam ... "

"Z toho budou problémy," řekl smutně Niktoš.

"Problémy budou, když se nezamiluje!" řekl rezolutně Šmrgulín.

"Nejdřív by ses měl naučit být neviditelný. To je důležité a budeš to ve světě lidí potřebovat, neumíš nic! Neumíš ani procházet zdi!" řekl Niktoš.

"A ty zas neumíš být viditelný!" opáčil Šmrgulín.

"Tak oba půjdete ke mě do učení!" rozhodl skřítek Rozumbrada.

"To nepůjde!" nesouhlasil Šmrgulín. Nemohu nechat Alenku samotnou. Co když se k ní nastěhuje jiný skřet? Co pak? Ten by se nedal snadno vyhnat,"

"Tak poprosíme skřítka Pincaslíka, ať ti místo u Alenky pohlídá," řekl Niktoš. Nečekal na souhlas, nasedl na havrana a z výšky na ně zavolal: "Letím to domluvit!" - a byl fuč.