I skřeti se učí
Malý skřetík seděl na poličce a bezstarostně klimbal nožičkami. Jeho garderoba byla složená z ukořistěných ponožek, a protože malí skřeti nikdy neperou a nijak zvlášť o sebe nedbají, nebylo jisté, zda ponožku, kterou si narazil na hlavu, nenosil ještě včera na noze.
Včera večer, když Alenka usnula, tiše se vkradl do poličky s knihami. Našel tu, nad kterou Alenka tak udiveně kroutila hlavou. Přiložil k ní ucho a nasál do hlavičky celý její příběh. Byl to příběh o některém jeho příbuzném. Moc se mu líbil. Byl poučný a velice inspirativní. Hned si usmyslil, že vyzkouší zábavnou hru s papučemi.
Alenčiny papuče byly zrovínka v ideální pozici. Ležely pěkně vedle sebe u postele. Stačilo jednu z nich šoupnout tak daleko pod postel, aby se Alenka musela spustit na všechny čtyři, pokud na něj chtěla dosáhnout. Malý skřetík odhadem vyměřil, kam až papuč zasunout. Napadlo ho, že kdyby ho umístil až ke stěně a zastrčil ho za nohu postele bylo by to ideální.
Ten nápad se mu moc zalíbil a hned se za něj náležitě pochválil. Teď, když má Alenku, musí se o ni přece dobře starat. Ranní protažení jí jen prospěje.
Teď už zbývalo jen čekat, až se Alenka probudí.
Čekal a čekal, a přitom čekání měl dlouhou chvíli. A tak ho napadlo připravit Alence ještě jedno malé překvapení. Vzpomněl si, že si včera večer něco zapisovala na papírek. Rychle pelášil do kuchyně, obratně se vyškrabal na stůl a opravdu, papírek tam ležel. Skřetík ho jedním fouknutím shodil na zem a pak ho odfoukal až pod malý stoleček s květináčem. Opět dokázal, jak moc se o Alenku stará. Takhle si dnes procvičí nejen tělo, ale i paměť.
Byl spokojený.
