Pokažené kouzlo?
Každý den vodil Niktoš Šmrgulína do školky ke spícím dětem. Každý den Šmrgulín šeptal do dětských oušek: "Zebra má zpět své pruhy a Alenka miluje Šmurgulína,"
Dny plynuly. A nic se nedělo. Zebra stále neměla své pruhy a Alenka nebyla zamilovaná.
"Jak to, že to kouzlo nefunguje? Říkal jsi, že je to mocné kouzlo. Tak kde je chyba," tázal se Šmrgulín Niktoše.
"To je mi taky záhadou," řekl Niktoš, "Asi se budeme muset poradit s Rozumbradou,"
"A kde bydlí ten Rozumbrada," zajímal se Šmrgulín.
"V lese. Má rád klid. A to je ten problém!"
"Jaký problém?"
"Velký! Vždyť říkám MÁ RÁD KLID!"
"A jak se k němu dostaneme?" nevzdával to Šmrgulín.
"S tebou? Těžko! Hodně těžko, abych byl přesný,"
"Proč?"
"Protože nic neumíš! Nic ses nenaučil, ani základní kouzla!"
"Nemohu za to! Vypadl jsem předčasně z hnízda!"
"Měl ses domů vrátit a všechno se doučit," brblal Niktoš.
"Však se všechno doučím, ale teď se potřebuji dostat k Rozumbradovi. Jediný ty mi můžeš pomoci,"
Niktoš se zamyslel a nahlas přemítal: "Jít s tebou a papírkem až do lesa je risk. Když se ani neumíš udělat neviditelným,"
"Tak co si počneme?"
"Asi si budu muset půjčit od Pincaslíka cvičeného havrana." rozhodl Niktoš.
"Kdo je Pincaslík?" zbystřil Šmrgulín.
"Velice hodný skřítek," vysvětlil Niktoš, "Bydlí v jedné velké a staré zahradě, o kterou se pečlivě stará. Má za kamaráda havrana a veverku."
"Když je hodný, tak nám snad pomůže," usmál se Šmrgulín s naději.
"Ty tady čekej. Já to s ním domluvím," řekl Niktoš a vypařil se.
Zanedlouho se opět ozval: "Tak mám havrana. Můžeme vyrazit,"
Popadl Šmrgulína za ruku, protáhl ho zdí. Na chodníku před domem už čekal černý havran. Šmrgulín se na něj posadil, za ním si přisedl Niktoš a havran se opatrně vznesl vzhůru. Všichni letěli ke kouzelnému lesu.
