Pozdvižení v ZOO
Hned zrána byl u výběhu s lichokopytníky velký povyk. Seběhli se tam všichni ošetřovatelé, dokonce i samotný ředitel ZOO přispěchal, aby spatřil ten div divoucí. Okamžitě byl povolán veterinář, který zebru prohlédl - ať chtěla, nebo nechtěla - a zjistil, že až na změnu vzhledu a to její "čimčarárá - čim-čim-čim", je v naprostém pořádku.
Přesto ji pro jistotu zavřeli na samotku, aby se ten zvláštní jev nepřenesl na ostatní zvířata. V klidu pak všichni ti vědátoři pozorovali a zapisovali každý její i ten sebemenší pohyb. A protože zebra stále nervózně stříhala ušima a podupávala nožkou, měli za chvíli o ní napsanou celou knihu.
Ačkoli se ředitel zoologické zahrady snažil celou věc ututlat, sjeli se doktoři i vědci z celého kraje. Dokonce i televize zatoužila natočit pořad o puntíkaté zebře, která umí mluvit vrabčím jazykem.
Malý skřetí vše vyděšeně sledoval ze svého úkrytu. Byl znepokojen tím, jak každý okukuje jeho "člověka". Tušil, že to cele způsobil a chtěl to napravit. Poprvé zalitoval, že při výuce o člověku neposlouchal své rodiče a raději se věnoval neplechám.
Nutno dodat, že si malý skřetík za tu krátkou dobu svého "člověka" velmi oblíbil. Právě proto se rozhodl, že mu pomůže.
